estli se někom nedá říct, že by se bál změny, tak je to Nick Cave. Ano, mnozí z Vás ho mají zafixovaného jako toho pána v obleku, co hraje tak hezky na piano smutné balady a nebo je vám povědomý jako podivný australský punker? A co jeho industriální sklony? Právě s prvky industriálu, punku a s tvrdíš muzikou se zdálo být konec, obzvlášť po Caveově předchozí (a nepříliš povedené) desce Nocutrama, kde se víc než kde jinde ponořil do country, aby zřejmě dokázal, že Johnny Cash je opravdu jeho obrovským vzorem. Možná i z důvodu znatelného odklonění od tvrdší muziky opouští řady The Bad Seeds výstřední německý kytarista a zpěvák Blixa Bargeld, aby se mohl naplno věnovat své industriální partičce Einstürzende Neubauten a fanoušci se ptají: "Jak bude Nick pokračovat bez geniálního Blixova ječáku a bez hry na kytaru, která snad neznala pojem akord?". Byl jsem taktéž zvědavý a také jsem se ptal, obzvlášť poté, co jsem se dověděl, že Nick nám chystá dvoj-cd, což není počin vpravdě snadný. A jak to dopadlo?
Byl krásný slunný podzimní den a do mé poštovní schránky dorazilo mnou očekávané první demo kapely, která si říká Okrozom. Opatrně jsem obálku otevřel a vyndal z něj slibované CD. Už na první pohled mne zaujalo grafické zpracování a kvalita bookletu i potisku kotoučku.
Po delší době se mi na stole objevilo cédéčko, mnou skorozapomenuté, nicméně velmi oblíbené groupky, která si říkala Edge Of Sanity. Jejich slavný počin se jmenuje Purgatory Afterglow a už tenkrát jsem při jeho poslechu chrochtal blahem.
nad každý už slyšel o personální rošádě v řadách amerických rouhačů Deicide. Akce kulový blesk, kdy bratry Hoffmanovy nahradili ostřílení veteráni Jack Owen a Ralph Santolla, se šířila undergroundem jako lavina. Personální zemětřesení nakonec dopadlo dobře a následná tsunami přinesla SAKRA dobré album!
roducent, kytarista a vokalista Peter Tagtgren je opravdu workoholik k pohledání. Majitel světově proslulého studia Abyss měl prsty snad ve všem důležitém, co se v posledních deseti letech ve Švédsku událo. Nejen jako producent, ale i jako hudebník. A jeho domovská kapela, Hypocrisy, vždy stála v prvních liniích.
Kalifornská skupina Red hot chilli peppers vydává další CD. Udělá s ním další "díru do světa" jako s předchozími alby jako By the way nebo Californication? To se ještě uvidí. Na tomhle CD jde hodně vidět že si s tím RHCP hodně pohráli. Toto album vychází po třech letech velmi úspěšného albu By the way. Údajně mělo vyjít trojalbum ale šlo nejspíše o předčasný drb. Stadium Arcadium se nakonec skládá ze dvojalba a to Jupiter a Mars.
ak máme tu další kapelu ze Švédska. Kytarový démon Michael Amott představuje po Carcass nebo Arch Enemy svou další tvář. Kladný vztah k heavy metalu a hlavně k NWBHM už léta prezentuje na deskách Arch Enemy, kde ho dovedně míchá s prvky melodického thrashe a deathu. Ve své další kapele Spiritual Beggars se ale urval ze řetězu úplně a vrací nás všechny ještě o pěkných pár roků nazpět. Vítejte v 70. letech!
Hlavní Menu
estli se někom nedá říct, že by se bál změny, tak je to Nick Cave. Ano, mnozí z Vás ho mají zafixovaného jako toho pána v obleku, co hraje tak hezky na piano smutné balady a nebo je vám povědomý jako podivný australský punker? A co jeho industriální sklony? Právě s prvky industriálu, punku a s tvrdíš muzikou se zdálo být konec, obzvlášť po Caveově předchozí (a nepříliš povedené) desce Nocutrama, kde se víc než kde jinde ponořil do country, aby zřejmě dokázal, že Johnny Cash je opravdu jeho obrovským vzorem. Možná i z důvodu znatelného odklonění od tvrdší muziky opouští řady The Bad Seeds výstřední německý kytarista a zpěvák Blixa Bargeld, aby se mohl naplno věnovat své industriální partičce Einstürzende Neubauten a fanoušci se ptají: "Jak bude Nick pokračovat bez geniálního Blixova ječáku a bez hry na kytaru, která snad neznala pojem akord?". Byl jsem taktéž zvědavý a také jsem se ptal, obzvlášť poté, co jsem se dověděl, že Nick nám chystá dvoj-cd, což není počin vpravdě snadný. A jak to dopadlo?
Byl krásný slunný podzimní den a do mé poštovní schránky dorazilo mnou očekávané první demo kapely, která si říká Okrozom. Opatrně jsem obálku otevřel a vyndal z něj slibované CD. Už na první pohled mne zaujalo grafické zpracování a kvalita bookletu i potisku kotoučku.
Po delší době se mi na stole objevilo cédéčko, mnou skorozapomenuté, nicméně velmi oblíbené groupky, která si říkala Edge Of Sanity. Jejich slavný počin se jmenuje Purgatory Afterglow a už tenkrát jsem při jeho poslechu chrochtal blahem.
nad každý už slyšel o personální rošádě v řadách amerických rouhačů Deicide. Akce kulový blesk, kdy bratry Hoffmanovy nahradili ostřílení veteráni Jack Owen a Ralph Santolla, se šířila undergroundem jako lavina. Personální zemětřesení nakonec dopadlo dobře a následná tsunami přinesla SAKRA dobré album!
Kalifornská skupina Red hot chilli peppers vydává další CD. Udělá s ním další "díru do světa" jako s předchozími alby jako By the way nebo Californication? To se ještě uvidí. Na tomhle CD jde hodně vidět že si s tím RHCP hodně pohráli. Toto album vychází po třech letech velmi úspěšného albu By the way. Údajně mělo vyjít trojalbum ale šlo nejspíše o předčasný drb. Stadium Arcadium se nakonec skládá ze dvojalba a to Jupiter a Mars.
ak máme tu další kapelu ze Švédska. Kytarový démon Michael Amott představuje po Carcass nebo Arch Enemy svou další tvář. Kladný vztah k heavy metalu a hlavně k NWBHM už léta prezentuje na deskách Arch Enemy, kde ho dovedně míchá s prvky melodického thrashe a deathu. Ve své další kapele Spiritual Beggars se ale urval ze řetězu úplně a vrací nás všechny ještě o pěkných pár roků nazpět. Vítejte v 70. letech!